(Czech) Sardinie je za námi – Dai, dai ragazzi

Sorry, this entry is only available in Czech. For the sake of viewer convenience, the content is shown below in the alternative language. You may click the link to switch the active language.

Opouštíme Sardinii po třech hodně těžkých etapách, 580km a spoustě výškových metrů. Jak jsme čekali, nebyla to zrovna legrace. Skočit z české zimy do italského jara, kde jsou teploty poněkud tropické, není úplně sranda. Tři dny jsme se opékali jako kuřata na grilovačce. Začala se nám zapalovat lýtka a krapet jsme zrůžověli do barev Gira.

Těžké kopce, dlouhé etapy a málo spánku. Do toho Kubův pád a spáleniny, Pelcíkova sračka, Vaškovo blití po večeři v Cagliari a první puchýře. Už to prostě jede se vším všudy.

Zaplaťpánbůh za den volna. Lížeme si rány, zkoušíme spát a hlavně pít, co to dá. Každému z nás totiž hoří hlava.

Jinak je ale Sardinie opravdu krásná. Pláže plné bílého písku, nádherné hory, opuštěná údolí a městečka jak z kalendáře. Sardinii se také říká ostrov ovcí a skutečně je to tak. Ovce, kam se podíváš. A k nim ovčáčtí psi. Naštěstí za ploty. Zatím.

Ve druhé etapě přišel kromě nesčetných krizí také první defekt a hlavně první noční sjezd. Projeli jsme oblaka a pak to již pálili dolů do Trotoli. Pěkný zážitek. Kdyby tedy člověk neměl nohy zespoda otlačené tak, že se na koloběžce téměř nedalo stát.

Italové jsou skvělí. Troubí, pískají a z okýnek aut zní neustále oblíbené „dai, dai ragazzi.“ Pořád si nás také fotí a točí. A to vždy a všude. Ve třetí etapě jsme dostali pomeranče od místního farmáře, který u nás sám zastavil, když jsme zrovna měli pauzu. Se šipkaři jsme již také kamarádi. Uvidíme se ještě mnohokrát.

Je potřeba ještě zaklepat na dřevo, že provoz je zatím v rámci mezí OK. Žádné šílenosti překračující obvyklou mez. Jen průjezd Sassari v ranní špičce byl trochu „po Italsku,“ Alpo si dal dokonce lehký ťukanec s autem.

Epický fail, který nám málem mohl zhatit naše snažení, tj. že jsem si spletl o hodinu odlet letadla z Cagliari, se podařilo zažehnat za pět minut dvanáct, takže se zbytkem týmu jsme se shledali v pořádku. Od teď již jedeme plnou sestavu s desetičlenným supportem. Od dnešní noci také spíme až do konce Gira ve stanech. Snad nám bude nebe milostivo a nebude z něj nic moc padat.

Teď již jen znovu přebalit všechny věci, vyprat, navařit, nějaká ta masáž, fotky, video a již zítra ve 4 ráno znovu do práce. Čeká nás první z vrcholů stého Gira. Horská etapa s cílem na mystické Etně. A pak dalších pět etap pomalu mířících k severu. Až potom další den volna.

GIRO CENTO na koloběžce jede se vší parádou. Již teď je jisté, že nejtěžší etapák nám to dá sežrat. Vše nám zatím servíruje v malých dávkách a postupně přitápí pod kotlem. Až své pumpy roztočí naplno, pak se teprve ukáže, zda projdeme dále všichni. Nebo alespoň někteří z nás. Štěstí přeje připraveným, a zda jsme připraveni, ukážou následující dny a noci.

Díky moc všem za tisíce komentářů a slov podpory na sociálních sítích a esemeskách. Moc si jí vážíme a v těžkých chvílích nás žene vpřed. Zůstaňte s námi a držte nám palce. Dai, dai ragazzi…