(Czech) Prvních devět etap máme za sebou!

Sorry, this entry is only available in Czech. For the sake of viewer convenience, the content is shown below in the alternative language. You may click the link to switch the active language.

Tak jsme přežili prvních devět etap stého Gira. S odřenýma ušima jsme se probojovali do volného dne a děláme vše proto, abychom se dali alespoň jakž takž dohromady.

Sicílie byla opravdu krásná. Krásná, ale těžká. Čtvrtá etapa s cílem na Etně nás opravdu prověřila. Nejprve stoupání na pas mrtvé ženy. Krásných 30km, ale hratelných. Potom přišel sjezd s výhledy na Etnu i do italského zeleného vnitrozemí. A nakonec Etna samotná. Šli jsme ji v tu chvíli dost na hraně. Nahoře bylo o nějakých 20 stupňů méně než na jejím úpatí. Nejčerstvější jsme na vrcholu nebyli.

Pátá etapa s Cílem v Messině nás provedla mafiánským pobřežím. Castiglioni a podobná městečka jako z Puzových knih. K tomu hrozné vedro a šílený provoz v Messině. Na formě nám to moc nepřidalo.

Šestka již na pevnině. Cíl v Terme Luigiane. Krásné cestování podél moře přešlo v divoké státovky a další pád. Jarda Odvárka potkal bednu v odstavném pruhu, ale nakonec to odnesl jen loket. Naštěstí. Dojezd byl hodně zdlouhavý. Opět ve tmě a opět do kopce. K tomu dlouhý přejezd do kempu a čtyři hodinky spánku.

Pak přišla sedmička a nejhorší zážitek na koloběžce pro všechny z nás. Etapa vedla prvních 130km po dálnici. Motali jsme se kolem, ale občas jsme museli na dálnici doslova vylézt. Cesta totiž z nenadání končila. Třeba u řeky.

Když jsme se z toho pekla vymotali, hlásila cedule 90km do cíle. A bylo již hodně pozdě odpoledne. Do toho brutální protivítr a provoz. Životní krizi chytl Vašek a chvíli to vypadalo, že přijdeme o jednoho člena výpravy. Nakonec jsme ale cíle v Alberobellu dosáhli po 130km. Dost pozdě a v hodně šíleném stavu.

Po nočním přesunu do kempu a další spací čtyřhodinovce Vašek odmítl vstávat s tím, že končí. Nakonec ale ze stanu vylezl a postavil se na koloběžku s tím, že vzdá až na stupátku. Start osmé etapy  byl lehkých 80km podél moře v pekelné výhni. Vašek se rozjel a v kopcích Gargana už letěl. Krásná etapa, i když s nočním dojezdem. Na konci na nás čekala italská televize RAI a vyslali jsme projekt do světa.

No a devítka s cílem na kopci Blockhaus. Rozjeli jsme ji docela rychle na státovkách podél moře. Teploměr místy ukazoval 40 stupňů. Pod Blockhausem ovšem stála závora. Díky Auroře a spolupráci s RAI se nám podařilo dostat nahoru mediální vůz. Protože pro ostatní byla silnice zavřená, byli jsme v těžkém stoupání úplně sami. Slunce zapadalo za horské štíty a stíny putovaly údolím. Do toho úplné ticho. Nejhezčí západ slunce, který jsme na koloběžce viděli. Kopec byl těžký, ale nějak jsme ho vylezli a hurá do volného dne…

Díky všem za podporu. Pozítří vstoupíme do druhé poloviny Gira. Do té mnohem těžší poloviny…