Stý ročník Gira? Nejtěžší etapák za posledních několik let!

giro-fcb_00000

Je to tu. Trasa stého Gira je na světě. Nejtěžší Grand Tour za několik posledních let. Čeká nás peklo na 3572 kilometrech.

Již v předchozím článku jsme naznačili, že první tři etapy na Sardinii nebudou zadarmo. To jsme ovšem netušili, co pořadatelé nachystají vzápětí. Po přesunu na Sicílii následuje volný den, který snad vyřeší logistické problémy. Jenže hned další den se jede hned stoosmdesátka s cílem na Etně. To znamená jediné. Budeme se muset přesunout na Sicílii zřejmě letecky, a to přinese další náklady.

T13_Jesolo_alt

Na Sicílii a na jihu Itálie nás čeká opravdový mordor, i když na první pohled se to třeba nemusí zdát. Jenže my jedeme jeden den před cyklisty po silnicích s normálním provozem.

Pátá etapa do Messiny – polovina po státovce kolem pobřeží.

T13_Jesolo_plan

207 kilometrů dlouhá šestka, do Terme Luigiane to samé. A v rovinaté sedmé  dvěstědvacítce do Alberobella nás čeká totální státovka E90, která bude asi dost nesjízdná.

alberolle

Ani osmá etapa nám nedá od aut vydechnout, i když její konec se klikatí pro krásných silničkách Národního parku Gargano. No a na konci prvního devítidenního bloku stojí 1647 metrů vysoký Blockhaus, který nestoupáme přímo od moře. Etapa je naštěstí krátká, pouhých 139km.

T13_Jesolo_alt

Pokud tohle vše přečkáme, dožijeme se prvního volného dne, který bude jistě zapotřebí. Bude to vlastně volný dvojden, neboť hned další etapa je časovka. To už budeme v krásném Toskánsku. Lehké dva dny za sebou nám ovšem samozřejmě do karet nenahrávají, neboť lehká etapa typu časovky nám bude chybět, když začne jít na konci Gira opravdu do tuhého.

T13_Jesolo_alt

Toskánskem se budeme toulat i v kopcovité jedenácté etapě z Florencie do Bagno di Romana. Snad tedy alespoň zde na chvíli pastva pro oči a klid na duši. Nicméně ta etapa nebude vůbec jednoduchá, jak je vidět z jejího profilu.

T13_Jesolo_alt

Trocha klidu na silnicích budeme potřebovat, protože kombinace etap 12 a 13 je smrtící. 237km dlouhá dvanáctka nás protáhne hlavními tahy Modeny a Bologni.

T12_ReggioEmilia_alt

A totální rovina třináctky vede téměř celá po brutální státovce přes Parmu, Piacenzu až do Tortony.

T03_caglairi_plan

To už pomalu uvidíme v dáli vrcholky Alp. Na jeden z nich nás zavede hned další naštěstí kratší 131km etapa do Oropy. A stále ještě pod Alpami se budeme toulat šílenou aglomerací Milana v 15. etapě, která měří bez jednoho kiláčku rovných 200km.

T03_caglairi_plan

Pokud se dostaneme až sem, budeme toho mít již určitě dost, ale to nejtěžší stále před sebou. Po volném dnu je totiž na řadě 227km dlouhá smrt. Přes pro koloběžku nesjízdné Mortirolo se dostaneme na legendární Stelvio, na které vystoupáme pro jistotu hned dvakrát. Od oka je to celkem za den převýšení okolo 6000 výškových metrů.

T16_Bormio_alt

Tohle vidím na pěkných 18 – 20 hodin dřiny, po které bude následovat téměř nulový spánek, protože další horská etapa měří jen o něco méně.  Na 219 kilometrech se přesuneme ze západní části Dolomit přes slavná stoupání Aprica a Passo Tonale až do Canazei. Průser je, že posledních 80 kilometrů je od okamžiku, kdy přetneme Brennerskou dálnici, komplet do kopce.

T17_Canazei_alt

No, a aby toho nebylo málo, masakr pokračuje i další den na motanicích kolem Selly. Pordoi, Valparola, Gardena, Pinei a pak zpět k dálnici a zase nahoru do Ortisei – na 139km nějakých 4500 výškových metrů. To už bude přes závit.

T18_Ortisei_alt

A pořád ještě nekončíme. 19. etapa je zase dlouhých 191 kilometrů. Hodně s kopce z Innichenu dolů do dolomitského podhůří, ale opět s cílem na kopci Piancavalo. A ještě zbývají dvě štreky. Další stodevadesátka přes dva kopce do Asiaga.

T20_Asiago_alt

 

A konečně poslední den časovka z Monzy do Milana. Jede se také po závodním okruhu, tak to jsem zvědav, jestli někde vyžebráme povolení.

T03_caglairi_plan

Takže přátelé, co říci na závěr. Uložím článek, beru čelovku a jdu si zaběhat. Naše černá očekávání se naplnila. Giro je nejtěžší etapák světa a jeho stý ročník je opravdu brutální. Řekněme tak o čtvrtinu, možná třetinu, těžší než Tour 2013.

Dá – li nám koloběžkový Pánbůh milosrdné řidiče, slunečné počasí a příznivý vítr do plachet, můžeme teoreticky doufat, že se do cíle dostanou alespoň někteří z nás. Pokud ne … pak nezbývá než zopakovat slova Mathew Haymana po jeho vítězství na Paris – Roubaix 2016: „It´s a special team and special things happen on a special team.“

WELCOME to the TOUGHEST RACE in the MOST BEAUTIFUL COUNTRY!