Sicílie za námi, Apeniny tady nás máte!

Tak sicilské dobrodružství máme za sebou. V tomto mafiánském kraji nás neokradli a i celá sedmička pokračuje beze ztrát. Pomalu se ale projevuje únava a i když výhledy na koloběžce v růžové nejsou vůbec špatné, výhledy na apeninské hrůzy, které nás teď čekají, zas tak růžové nejsou… Ale všechno popořadě.

V pondělí jsme na sváteční den zdolali Etnu. Výjezd klasika půl pátý, prvních 50 kilometrů při rozbřesku letíme a užíváme si začátek dalšího slunného dne.

Dalších 30 kiláků je táhlý stoupání, nenudíme se ale, protože nám společnost děla Laurent Lanfranchi, který jede komplet Giro na kole den před profíkama. Posléze potkáváme i nějaké pseudostáje Britů a Holanďanů a v stoupání totálně odpářeme týpka v Rapha hadrech. To je tak, když není uděláno…

Následuje dlouhý houpavý sjezd, ve kterém odpočíváme a psychicky se na ní připravujeme.

Na koho? No přece na Etnu. Legendární sopku, nejvyšší činnou v Evropě a cíl naši dnešní cesty. Slunce pálí a obrovský lávový kameny žhnou, oči si připadají jako ve Warcraftu, zbytek těla jako v pekelné výhni.

Konečně slunce v epickém západu mizí a výrazně se ochlazuje. Dole jsme začinali ve 25, nahoře končíme v 10 stupních. Je čtvrt na devět a my můžeme jet do kempu. Etna nevybouchla a jsme konečně nahoře.

V kempu řešíme nejnovější bolístky, Jarda lehce zánět v nártu, Kuba lehký puchejře, ale nic vážnýho. Pelcík spravil stolici a zbytek výpravy je v pohodě.

Další etapu jsme čekali jako vyjížďku lehkou nohou.

Nakonec z toho bylo nastoupaných 4000 výškových metrů… a vedro jako kráva. Opět.

Všude těžkej provoz, dálnice objíždíme a prodlužujeme si tak maličko trať. Na pobřeží střídavě fouká homouš a heterák, za chvíli ale řešíme větší problémy. V Messině, rodišti Vincenza Nibaliho je doprava smrt. Italové za volantem klasický šílenci a my můžeme být akorát rádi, že jsme celí…

Etapu nicméně končíme v poklidu odpoledne, černou kaňkou dne je pak výron Pavla Wernera, koordinátora support týmu… 🙁

Sicílii tak máme za sebou a jak by řekli v Sedmi statečných: „Zatím to jde, zatím to jde…“

Díky za všechny povzbudivé zprávy, pomáhá nám to překonat bolest a jet za svým snem! Sledujte nás i nadále!