Sardinie je za námi – Dai, dai ragazzi

Opouštíme Sardinii po třech hodně těžkých etapách, 580km a spoustě výškových metrů. Jak jsme čekali, nebyla to zrovna legrace. Skočit z české zimy do italského jara, kde jsou teploty poněkud tropické, není úplně sranda. Tři dny jsme se opékali jako kuřata na grilovačce. Začala se nám zapalovat lýtka a krapet jsme zrůžověli do barev Gira.

Těžké kopce, dlouhé etapy a málo spánku. Do toho Kubův pád a spáleniny, Pelcíkova sračka, Vaškovo blití po večeři v Cagliari a první puchýře. Už to prostě jede se vším všudy.

Zaplaťpánbůh za den volna. Lížeme si rány, zkoušíme spát a hlavně pít, co to dá. Každému z nás totiž hoří hlava.

Jinak je ale Sardinie opravdu krásná. Pláže plné bílého písku, nádherné hory, opuštěná údolí a městečka jak z kalendáře. Sardinii se také říká ostrov ovcí a skutečně je to tak. Ovce, kam se podíváš. A k nim ovčáčtí psi. Naštěstí za ploty. Zatím.

Ve druhé etapě přišel kromě nesčetných krizí také první defekt a hlavně první noční sjezd. Projeli jsme oblaka a pak to již pálili dolů do Trotoli. Pěkný zážitek. Kdyby tedy člověk neměl nohy zespoda otlačené tak, že se na koloběžce téměř nedalo stát.

Italové jsou skvělí. Troubí, pískají a z okýnek aut zní neustále oblíbené „dai, dai ragazzi.“ Pořád si nás také fotí a točí. A to vždy a všude. Ve třetí etapě jsme dostali pomeranče od místního farmáře, který u nás sám zastavil, když jsme zrovna měli pauzu. Se šipkaři jsme již také kamarádi. Uvidíme se ještě mnohokrát.

Je potřeba ještě zaklepat na dřevo, že provoz je zatím v rámci mezí OK. Žádné šílenosti překračující obvyklou mez. Jen průjezd Sassari v ranní špičce byl trochu „po Italsku,“ Alpo si dal dokonce lehký ťukanec s autem.

Epický fail, který nám málem mohl zhatit naše snažení, tj. že jsem si spletl o hodinu odlet letadla z Cagliari, se podařilo zažehnat za pět minut dvanáct, takže se zbytkem týmu jsme se shledali v pořádku. Od teď již jedeme plnou sestavu s desetičlenným supportem. Od dnešní noci také spíme až do konce Gira ve stanech. Snad nám bude nebe milostivo a nebude z něj nic moc padat.

Teď již jen znovu přebalit všechny věci, vyprat, navařit, nějaká ta masáž, fotky, video a již zítra ve 4 ráno znovu do práce. Čeká nás první z vrcholů stého Gira. Horská etapa s cílem na mystické Etně. A pak dalších pět etap pomalu mířících k severu. Až potom další den volna.

GIRO CENTO na koloběžce jede se vší parádou. Již teď je jisté, že nejtěžší etapák nám to dá sežrat. Vše nám zatím servíruje v malých dávkách a postupně přitápí pod kotlem. Až své pumpy roztočí naplno, pak se teprve ukáže, zda projdeme dále všichni. Nebo alespoň někteří z nás. Štěstí přeje připraveným, a zda jsme připraveni, ukážou následující dny a noci.

Díky moc všem za tisíce komentářů a slov podpory na sociálních sítích a esemeskách. Moc si jí vážíme a v těžkých chvílích nás žene vpřed. Zůstaňte s námi a držte nám palce. Dai, dai ragazzi…