Giro den 2, Livorno – Olbia

Noc proběhla klidně. Až na tůrování mopedů pod našimi okny jsme se v rámci možností vyspali do růžova. Jak také jinak, když jsme na Giru. Auta nikdo neukradl ani nevykradl, takže jsme po sedmé vše naložili a vyrazili do přístavu.


Polepy našich Travellerů vzbudily samozřejmě pozornost všude kolem. Italové se zbíhají ze všech stran a naše oblíbené slovíčko „complimenti“, které známe již z roku 2012, kdy jsme poprvé stoupali na Passo Valparola, zazní hned několikrát. S Italy bude legrace.


Plavba našeho prorezavělého paláce Zeusova je poněkud dlouhá. Krátíme si ji zejména souboji s větry na horní palubě. Přes palubu jdou jedny sluneční brýle, Ivova čepička Bora a málem i Aurora (tedy naše kuchařka, nebo jak ona říká – služebná).
Natáčíme další kousky našeho dokumentu, prohráváme a vyhráváme sem tam něco v kartách. Jinak nuda. Výhledy z oken směřující ke Korsice nevěstí nic dobrého. Vrcholky korsických hor pokrývá stále sníh. Na Sardinii to nebude jinak.

Po sedmé kotvíme v Olbii a míříme do našeho base campu. Je to poprvé a naposledy, co nespíme v kempech. Na Sardinii bychom nebyly schopni přepravit stany a veškeré kuchyňské zázemí, takže celý ostrov spíme v různých apartmánech. Ten první, kde budeme do pátku je hodně pěkný. Apartmánový dům s bazénem, kde jsme úplně sami, jsme pořídili za hubičku.


Radost nám kazí pouze problémy s internetem. Je to celé poněkud nestabilní a dostat ven video na YouTube je zatím neřešitelný problém.
Večer si ťukneme moravským vínem a jdeme docela brzy spát. Po setmění teploty klesají pod deset stupňů. Poslední dvě noci normálního spánku. Poslední dvě noci…